Jak to dělám?

Jak vznikají má díla? Možná podobně jako v jiných oborech: myšlenka každé mikrominiatury se formuje v rámci všeobecných zájmů jejího tvůrce. Při práci používám mikroskop, ale myslím to vážně, když říkám, že sám o sobě nevyřeší žádný tvůrčí ani technologický problém. Ani dalekohled totiž nezaručuje, že člověk zdolá horský vrchol, který jím pozoruje.

Pro řešení technologických problémů je nezbytné v praxi velmi dobře znát vlastnosti používaných materiálů. Pouze tehdy, když důkladně poznáme jejich chemické, fyzikální a mechanické vlastnosti, můžeme cokoli vytvořit: téměř si s materiály hrát a využívat jejich předností i nedostatků.

Vytvoření mikrominiatury vyžaduje maximální fyzické i duševní soustředění. Věřím, že cílevědomost sahající až k hranici možností rozšiřuje naše myšlení a řešení i toho nejobtížnějšího úkolu se může objevit v kterémkoli okamžiku. Na většinu technických řešení jsem nepřišel jen ve své dílně, ale také v trolejbusu, v metru nebo třeba při vázání kravaty.

Všechny úkony provádím ručně. Pohyb mikroskopických řezných nástrojů narušuje můj dech i tlukot srdce. Při mimořádně jemných a přesných operacích se proto řídím určitým vnitřním rytmem.